Při čtení biblických textů liturgie slavnosti Nejsvětější Trojice mi přišla na mysl slova svatého Kolumbana z posvátného čtení modlitby hodin čtvrtka sedmého týdne: „Ať se nikdo neodvažuje zkoumat Boží tajemství, čím je, jak je a kdo je. To je nevyslovitelné, neprozkoumatelné a neproniknutelné. Jen jednoduše pevně věř, že Bůh je takový a takový bude, jaký byl, neboť je neměnitelný Bůh… Hledej tedy nejvyšší poznání nikoli v rozebírání slov, ale ve zdokonalování dobrého života…“ (Liturgie hodin III, s. 12). 232).
Když dnes tedy slavíme tajemství Nejsvětější Trojice, nemáme nad ním příliš spekulovat, ale raději dělejme dvě věci: oslavujme Boha a usilujme se být lepšími lidmi.
Oslavu Trojice uskutečňujeme například každou modlitbou Sláva Otci… Ať nám dnes mnohokrát zazní v srdci, ale i na rtech. Možná zvláště ve chvílích, kdy nerozumíme všemu, co se kolem nás a ve světě děje (viz k tomu Ž 40, 17).
Úsilí být lepšími podporují dnešní čtení, která kupodivu nejsou zaměřena na Boha, ale na člověka – totiž na to, jaké dobro máme z toho, že poznáváme Boha. Mojžíš vyzdvihuje zájem a péči Boha o jeho vyvolený národ (Dt 4, 32–34. 39–40). Žalmista hovoří o blaženosti těch, kdo patří Pánu (Ž 33). Apoštol Pavel připomíná, že jsme dostali Ducha adoptivního synovství, ve kterém voláme: „Abba! Otče!“ (Řím 8, 14–17). A konečně milovaný Ježíš po příkazu učit a křtít ve jménu Nejsvětější Trojice říká, že je s námi po všechny dny až do skončení světa (Mt 28, 16-20).
Když takto poznáváme Boha, zjišťujeme, že je vždy s námi, vždy je ochoten vést nás na cestě dobra. Inu kráčejme s ním.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
