Duchovní zamyšlení nad texty z 23. neděle v mezidobí.
Stavitel si má spočítat náklady a zjistí-li, že na to má, může se pustit do stavby. Král si musí spočítat své vojenské síly a zjistí-li, že na to nemá, musí prosit o podmínky míru. A Ježíšův učedník si musí spočítat, co všechno má – co pokládá za své –, a chce-li opravdu být Ježíšovým učedníkem, musí se toho všeho zřeknout, vzdát.
Peníze v kapse, účet v bance, dům (byt) a jeho zařízení, auto, manžel (manželka), děti… to vše je třeba opustit. „nenávidět“. A k tomu ještě jedno – sebe sama („svůj život“) je třeba předat Ježíšovi. Tak se můžu stát jeho učedníkem. Všimni si, že se zde nic neříká o modlitbě, o kostele, o Písmu, o svátostech… Neboť být Ježíšovým učedníkem znamená dát mu sebe i to vše, co jsem výše jmenoval (peníze…), zcela k dispozici v díle spásy lidí – znamená to přivádět lidi k Ježíšovi a formovat z nich Ježíšovy učedníky.
Modlitba, svátosti, kostel… jsou „pouze“ prostředky k tomu, abychom své poslání dokázali uskutečnit. Pokud se prostředky stanou pro mě tím nejdůležitějším, nedosáhnu cíle, nenaplním své poslání…
Tedy není soustředění se na sebe, na vlastní svatost a ctnostný život, ale soustředění se na lidi, se kterými žiji – aby znali Ježíše alespoň tak jako já a aby žili s ním alespoň tak jako já.
Toto je moudrost. Boží moudrost, neboť my ze své přirozenosti (pokažené dědičným hříchem a potom množstvím osobních hříchů) jsme naučeni starat se o sebe. Boží slovo nám však ukazuje jinou cestu, kterou si můžeme vymezit otázkou: „Je člověk, se kterým právě jsem, na cestě spásy? Jak ho můžu na tom úseku, kterým kráčíme spolu, posunout blíže k nebi?“ Od toho se má odvíjet a na tom má stát celý můj vztah k danému člověku.
Když jsem uvažoval nad biblickými texty liturgie této neděle, přišel mi na mysl bezejmenný člověk na Papue-Nové Guineji. Pomodlil jsem se za něj a vložil do Božích rukou. Jednou se setkáme v nebi a budeme si říkat úžasný příběh o tom, jak tato moje modlitba změnila jeho i můj život. A možná i tvůj, co teď čteš tento text.
Vidíš, jak se Boží moudrost liší od té naší? Jí „se vyrovnaly cesty lidí na zemi, jen tak se lidé dozvěděli, co se líbí tobě (Bohu)“ (Mud 9, 18). A to nás zachraňuje před hloupostí světa, který stále více odmítá obyčejnou lidskou moudrost a mocí vnucuje nepravdy.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Robert DeLaRosa z Pixabay
