Duchovní zamyšlení nad texty z 28. neděle v mezidobí.
Náman po uzdravení chtěl projevit svou vděčnost nám blízkým způsobem – chtěl obdarovat proroka, neboť ho vnímal jako toho, který mu uzdravení zprostředkoval. Ale Elíša jeho dar odmítl, protože věděl, že toto uzdravení je Božím dílem. A pochopil to i Náman – svou vděčnost Lékaři a Uzdravovateli projevil tím, že se odvrátil od modelu a uznal i vyznal, že jen Pán je Bůh, jiného není.
To je jeden z hlavních způsobů, jak můžeme vyjádřit svou vděčnost – změnou života. Od model k Bohu, od hříchu k mravnímu životu… Vzpomeň si na celníka Zachea.
Jiný způsob vděčnosti projevuje Samařan v dnešním evangeliu – velebí Boha a děkuje Ježíši. Velebí Boha – neboť ví, že každé dobro, i jeho uzdravení – je Božím dílem. A děkuje Ježíši, neboť ho vnímá jako lidského zprostředkovatele svého uzdravení.
Ať je i naše vděčnost taková. Ať obsahuje zvelebování Boha, oslavu jeho dobroty, péče, moci. A ať je součástí našeho poděkování i vděčnost lidem, které Bůh pro naše dobro použil. Vzpomínám si na lékařku, která se o mě starala na přelomu března a dubna v nemocnici – jak se těšila z kytice, kterou jí moje manželka vyjádřila vděčnost…
Svatý Pavel vyzýval věřící v Kolosech: „… vynikejte ve vzdávání díků!“ (Kol 2, 7). Soluňané zase učí: „Při všem vzdávejte díků, neboť to je Boží vůle…“ (1 Sol 5, 18).
Tak jdeme na to. „Přicházíme k tobě, Pane, se srdcem plným radosti…“ Znáš píseň s tímto refrénem? Ať ti zní v srdci i na rtech celé dny. Budeš vynikat ve vzdávání díků. A nezpívej ji jen sám, ale is celou rodinou, ve společenství, na biskupském úřadě, cestou na mši svatou, před modlitbou růžence, při sledování zpráv v televizi, ve štěstí i v neštěstí, ve zdraví i v nemoci… „… a společně ti chceme poděkovat.“
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Alfonso Cerezo z Pixabay
