Duchovní zamyšlení nad texty z 29. neděle v mezidobí.
Víš, co je mimořádně důležité? Že Bůh „rozsuzuje myšlenky a úmysly srdce“ (Hebr 4, 12). O tom mluví alelujový verš dnešní neděle. A tím vytváří jakoby velkou skobu, která svým obsahem drží pohromadě čtení o modlitbě Mojžíše se zvednutýma rukama, žalm s upíráním zraku na Pána a evangelium s Ježíšovým podobenstvím o neodbytné modlitbě vdovy s výzvou vytrvale se modlit.
Co je tedy mimořádně důležité, co je tou skobou? Že není podstatné, zda při modlitbě zvedáme ruce, čí hledíme vzhůru nebo zda vytrvale recitujeme naučené modlitby, zda se modlíme krátce nebo dlouho. Podstatný je úmysl našeho srdce, naše smýšlení. Před lety mě k tomu oslovila přednáška polského dominikána Adama Szustaka, který řekl, že ho irituje, když mu někdo dává text nějaké modlitby s tím, že je to velmi silná a velmi účinná modlitba.
Neboť síla naší modlitby nezávisí na vyslovených slovech (víš nějaké slovo, které by Bůh neznal?), ale na postoji srdce. Proto může být jedno „Pane, smiluj se!“ účinněji než celá pompejská novéna. To neznamená, že se ty modlitby nemáme modlit, ale že i do těch „formálních“ (kněží to velmi dobře vědí, když se třicet-čtyřicet let modlí liturgii hodin) musíme vložit srdce.
A tak je naší modlitbou zpěv radosti, nářek nad hříchem či bolestí, tanec před Pánem, tiché dívání se na vystavenou Oltářní svátost, hněv nad zlobou lidí (hněv před Pánem!!!, možná vyjádřený modlitbou tzv. proklínacích žalmů), růženec, který trvá hodinu odprošení… Bojme se však jednoho – že budeme vyslovovat slova nějaké modlitby, ale bez účasti srdce. Tomu se totiž říká brát Boží jméno nadarmo.
Svatý Augustin říkal, že už touha po Bohu je modlitbou, ustavičná touha je ustavičnou modlitbou, která někdy přechází do slov. Tuto touhu v sobě pěstujme. Potom budeme moci zakusit to, co svatý Ignác Antiochijský vyjádřil slovy: „Je ve mně živá voda, která mi uvnitř říká: ‚Pojď k Otci.’“
Když se modlíš, vždy bdi nad nastavením svého srdce. Potom bude tvá modlitba účinná a přinese výsledky bez ohledu na to, zda to budou žalmy, růženec, litanie, nářky, písně,… nebo „jen“ touha. Neboť Bůh „rozsuzuje myšlenky a úmysly srdce“.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od congerdesign z Pixabay
