Svatojiřský klášter byl nejstarším českým klášterem a již díky svému umístění v srdci Pražského hradu patřil tradičně mezi nejprestižnější ženské řeholní domy střední Evropy. Snadno se však zapomene, že takový klášter zdaleka netvořily jen kamenné zdi a drahocenné předměty. V první řadě se jednalo o živé a dynamické společenství žen a dívek, které v něm ve službě Bohu spojovaly své pozemské životy, aby v rytmu pravidelných modliteb prožívaly své radosti i těžkosti. Během osmi staletí jich zde nalezlo trvalý domov několik stovek.
Když byl klášter na jaře 1782 zrušen, řeholní život v něm definitivně vyhasl. Jeho dodnes dochovaný areál s hojně navštěvovaným kostelem tak nyní představuje pouze vyprázdněnou skořápku, která na někdejší každodennost jeho obyvatelek upomíná velmi vzdáleně. Záměrem této knihy je v myslích čtenářů nahlédnout do doby předhusitské, z níž se historikům zachovalo nejvíce písemných pramenů. Autorem knihy je Karel Pacovský. Vydalo ji nakladatelství Lidové noviny ve vázané vazbě a má 352 stran.
Fotka od Klaus Dieter vom Wangenheim z Pixabay
