Každodenní život s Ježíšem, poslech a poslech jeho hlasu způsobuje, že to, co prorok či žalmista v dnešních čteních označují jako budoucnost, může být v mém srdci jako realita tady a teď. Vždyť všechno to, co Izajáš označuje jako idylický obraz mesiánských časů, je v mém nitru skutečností, pokud si uchovávám dar Božího pokoje. A když žalmista mluví o vzkvétání spravedlnosti a plnosti pokoje v příštích dnech spravedlivého krále, moje prožívání přítomnosti Boha v mém srdci mi dosvědčuje, že tento pokoj je již tady. V srdci ubožáka, bědaře, chudého, toho, který patří Pánu.
Do nejbližší bouře…
Právě pro ty bouře na jedné straně stále vnímám milost, které se mi dostává, na straně druhé vyvíjím (nebo se alespoň o to pokouším) veškeré úsilí potřebné k tomu, aby mě bouře, které mi dennodenně přináší život v tomto světě, nezmítly a neobraly mě o ovoce pokání, které již z Boží milosti.
Vězme však jedno – Bůh od nás nečeká divadlo, nečeká vnější skutky pokání bez vnitřního obrácení a změny života. Když nám dnes skrze Písmo nabízí obraz toho, co můžeme prožívat, zároveň nastiňuje cestu – přinášet ovoce hodné pokání.
Najdu si dnes něco, co mě v mém nitru znepokojuje, a vytrhnu to. Pokud se ve mně rozmnoží po-koj, jsem na dobré cestě. A tak můžu dělat každý den. Pokud nic na trhání nenajdu, něco ve svém nitru zasadím… Možná tak přinesu Boží klid i těm, se kterými žiji.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Foto: Pixabay.com
