Duchovní zamyšlení z liturgických textů 3. neděle postní.
Při popisu setkání Mojžíše s Bohem v podobě hořícího keře je dnes vynecháno Mojžíšovo smýšlení. „Já? Nikdy! Najdi si někoho jiného. Se mnou nepočítej!“ Pokud by Mojžíš smýšlení nezměnil, zůstal by pastýřem ve službách svého tchána a dnes by o něm nikdo nevěděl.
I Šavel by se dávno ztratil v dějinách, kdyby po pádu před Damaskem pokračoval v zuřivém pronásledování křesťanů. Byl by jako ti bezejmenní, na něž padla věž v Siloe. Nebo jako jiní bezejmenní, které dal pozabíjet Pilát. Skončil by jako všichni, co nebyli ochotni změnit smýšlení = činit pokání. A právě proto, že se změnou smýšlení stal Pavlem, může odvážně žádat, abychom nebyli žádostiví zla, tedy abychom měli jiné smýšlení než tento svět.
Nechci, aby se v nicotě ztratilo jméno Štěpána, se kterým jsem teď ležel v nemocnici. Pohnul mě k pokání. Bylo to v pátek 14. března večer, sestřička mě právě odpojovala z 8. infuze. Fyzicky jsem byl téměř na dně. Říkal jsem sestřičce, že mi je špatně a že nejraději bych se i já odpojil. Povzbudila mě, jak uměla, a odešla. A tehdy se od okna ozval Štefan, chlap po padesátce, čekající na transplantaci srdce. Řekl naprosto nečekanou evangelizační větu: „I farář tu chodí.“ Mně to znělo, jako by mi sám Ježíš řekl: „Jsem tady! Neboj se! Přijdu! Čekej mě!“ Přišel sice až za tři dny (ale Pán Ježíš za to nemůže), ale mně ta slova cizího chlapa, se kterým jsme se setkali v pokoji v nemocnici den předtím, pozvedli duši a vedli ke změně smýšlení.
A tak jsem zase jednou zakusil, že „milostivý a milosrdný je Pán“, že on „vykupuje… odpouští… léčí…“. Milost pokání máme stále k dispozici: „Pane, nech ho… Okopu ho a pohnojím… přinese ovoce.“
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Stefan Schweihofer z Pixabay
