Duchovní zamyšlení nad text z třetí neděle adventní.
„Posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko…“ (Jk 5, 8).
Když temnota kolem nás rozprostírá svá chapadla (vidíme to u nás i ve světě – kromě přímého násilí, válek a bojů také zneužívání moci, arogance, drzost, ponižování, lži, vulgárnost, překrucování pravdy…), Bůh nás upozorňuje, že to všechno bude mít svůj konec. My, co s důvěrou a trpělivě očekáváme Pánův druhý příchod, víme, že náš život bude mít slavné pokračování. Ale co bude s těmi, kdo páchají nepravost?
Posilujeme si srdce. Ne proto, abychom přemohli odpůrce naší spásy (neboť ďábla přemohl Ježíš a s ním vítězíme i my), ale proto, abychom těm, co nás nenávidí, svou láskou, obětí a pokorou ukázali cestu záchrany, a také abychom neklesli a nejednali jako oni. Budou však ochotni přijmout tuto cestu? Pán totiž „hatí cestu hříšníků“ (Ž 149, 9c). Vzpomeň si na faraona v Egyptě – při ranách si nejprve zatvrzoval srdce. Potom mu však srdce zatvrzoval Bůh… Hrozná pravda…
Toto píšu, abych povzbudil ty, kterých se zmocňuje malomyslnost a strach, že zlo ve svých nejrůznějších podobách přemůže dobro, které nám Bůh vložil do srdce. To se však nestane, neboť sám Bůh přijde a spasí nás. Možná dnes. Určitě přijde a naše radost nebude mít konce, „zmizí bol a vzdychání“ (Iz 35, 10).
Vytrvejme v konání dobra. To je Ježíšova cesta. Každá jiná nás povede do zkázy. Jdu za Ježíšem – přibližuji se do věčné radosti. S Ježíšem jsem světlo ve tmách!
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Foto: Pixabay.com
