Duchovní zamyšlení nad texty z 2. neděle postní.
Bůh uzavírá zvláštní smlouvy. Nejsou jako ty naše – „ty mi dáš to a já ti dám tohle“. Bůh dává smlouvy „jednostranné“.
Podívejme se na Abrahama, tehdy ještě Abrama. Bůh mu slibuje bohaté potomstvo, Kanaán do vlastnictví, ale vlastně kromě toho, aby mu důvěřoval, nic od něho nechce. A když Abram očekává nějaké znamení a ptá se na něj, místo odpovědi Bůh po něm chce, aby přinesl oběť, při které Abram zakusí „velkou, příšernou hrůzu“ (Gn 15, 12). Zopakováním příslibu končí příběh a my jen z následujícího Abrahamova života víme, že věrně očekával naplnění smlouvy. A to se dokonce nestalo za jeho života, ale až po čtyři sta letech.
Podívejme se také na Ježíše. Přišlo mi na mysl, že co když šel na Horu proměnění s vnitřním přesvědčením, že také potřebuje smlouvu s Bohem? Ti, co byli s ním, prožili přitom strach a nepříliš chápali, co se děje. Ale Ježíš zakusil – podobně jako Abraham – Boží potvrzení, mohli bychom říci, že Bůh mu dal „jednostrannou“ smlouvu: „Toto je můj vyvolený Syn…“ (Lk 9, 15). Jak důležité to pro Ježíše muselo být. Vždyť byl člověk jako my, každý den se musel vždy znovu ujišťovat, že koná Boží dílo. Kdoví, jestli i jeho nenaplňovaly pochybnosti… Ale vždy se mohl odvolat na smlouvu, kterou mu daroval Bůh: „Jsi můj vyvolený Syn.“
Podívejme se ještě na apoštola Pavla. Ten už nečeká novou smlouvu, neboť ví, že každý, kdo uvěřil Ježíšovi a přijal křest, stal se součástí nové smlouvy, kterou Bůh uzavřel s lidmi v Ježíšově krvi. Nová smlouva, neboť nová, nejcennější krev. Ne krev býků a telat, ale krev nevinného Beránka. A co Bůh v této smlouvě dává věřícím? „Naše vlast je v nebi“ (Flp 3, 20). Dostaneme oslavené tělo. Žádá se od nás jen jedno – být věrni této smlouvě konáním dobra a odmítáním zla.
Právě o ní je celé Postní období. Ne o nepití, nejezení, zříkání se – to jsou jen prostředky, které nám mají pomoci zaměřit se, mít čas a sílu podívat se na podstatu: Jak vypadá můj postoj ke smlouvě? Jsem věrný? I v maličkostech?
Pokud jsme věrní nebyli, je čas na pokání a nápravu. A ke kráčení v nové naději. Nebo „Pán je mé světlo a má spása“ (Ž 27, 1). Doporučuji ti pomodlit se dnes celý tento žalm a udělat si podle něj zpytování svědomí, ale zároveň s novou důvěrou kráčet dále v Božím světle.
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
Fotka od Stain_Marylight z Pixabay
