Zákaz nočního vycházení, který kvůli protipandemickým opatřením zůstane na nejpřísnějším 5. stupni i v druhém lednovém týdnu, změní ráz tradiční pouti ve Filipově u Jiříkova. Věřící do baziliky Panny Marie pomocnice křesťanů míří každoročně 13. ledna ještě za tmy, aby se zúčastnili jitřní mše svaté ve 4 hodiny ráno. Tak brzy zůstane kostel ještě zavřený. Brána baziliky se letos otevře až v 7.00 hodin.
V předvečer před 155. výročím zjevení Panny Marie, které se zde událo v domě nemocné tkadleny Magdaleny Kade dne 13. ledna 1866, bude bazilika otevřena až do 20.00 hodin. Večerní mše svatá začíná v 17.00 hodin. Poutní slavnost stejně jako jiné bohoslužby se budou řídit aktuálními opatřeními. Protiepidemický systém PES povoluje při 5. stupni zaplnit kostelní lavice jen z 10 % kapacity míst k sezení.
Pro německy mluvící poutníky bude v den slavnosti 13. ledna mše svatá celebrována v 9.00 hodin. Hlavní poutní mše svatá sloužena litoměřickým biskupem Mons. Janem Baxantem začíná v 10.30 hodin a bude v českém jazyce. Večerní bohoslužba, která začne v 17.00 hodin, bude česko-německy.
Na smrt nemocná tkadlena se přes noc uzdravila
Monumentální jednolodní poutní kostel s čestným titulem basilika minor, byl postaven na místě, kde žila těžce nemocná tkadlena Magdaléna Kade. Do jejího života i osudu celé obce blízko hranic Saska, zasáhla v polovině 19. století neobvyklá událost. Tehdy ještě 30leté ženě se v noci ukázala postava Panny Marie a přislíbila ji uzdravení. „„Mein Kind, von jetzt an heilt’s“ („Mé dítě, od nynějška budeš zdráva“, nebo „Mé dítě, od teď se to bude hojit“) měla tehdy těžce nemocná od postavy s korunkou na hlavě slyšet. Magdaléna byla skutečně dalšího dne skutečně zcela zdráva a znovu mohla začít pracovat.
Z domku kaple a pak zděný kostel podle architekta z Vídně
Událost se brzy po dědině rozkřikla a domek tkadleny Magdalény začal brzy po jejím zotavení přitahovat zástupy lidí. Dřevěnou chalupu začali uctívat jako místo zjevení Panny Marie a zázračného uzdravení. Tehdejší jiříkovský kaplan P. František Storch inicioval přestavění domku na kapli v roce 1873 a brzy na to také vybudování kostela. Ten byl postaven v letech 1873 – 1885 podle plánů architekta Franze Hutzlera z Vídně postaven v novorománském slohu a zasvěcen Panně Marii Pomocnici křesťanů. V roce 1884 bylo započato s výstavbou kláštera redemptoristů, do jejichž péče bylo nové poutní místo svěřeno.
Po roce se uzdravila další Magdalena a následovaly další zázraky
Tkadlena Magdalena Kade nebyla jedinou uzdravenou. Rok po mariánském zjevení se na témže místě 8. ledna 1867 zázračně uzdravila chromá Magdalena Langhansová. Podobné případy s rostoucím významem poutního místa a počty přicházející poutníků začaly přibývat.
Vizionářka Magdalena Kade (5. 6. 1835 – 10. 12. 1905) se dožila věku 70 let a v roce 1905 byla pohřbena do zvláštní hrobky na jiříkovském hřbitově. Deset let po její smrti byly její ostatky přemístěny na hřbitov ve Filipově a v roce 1994 přímo do poutního chrámu ve Filipově.
Významné poutní místo navštívil i budoucí papež Pius XI.
Desetitisíce poutníků a nový kostel původně malou bezvýznamnou pohraniční vesnici Filipov (Philippsdorf) proměnily. V 1. polovině 20. století se Filipov stal významným evropským poutním místem. Dodnes najdeme na sběratelských aukcích desítky druhů pohlednic a fotografií z přelomu 19. a 20. století a votivních obrázků. V roce 1926 v den 60. výročí zjevení, byl poutní kostel papežem Piem XI. (Ambrogio Ratti) prohlášen za basiliku minor. Mons. Ratti Filipov osobně znal, protože jej navštívil v roce 1920 ještě jako papežský nuncius v Polsku.
Po vyhnání Němců přišel úpadek a v roce 1990 obnovení poutní tradice
Po 2. světové válce s vystěhováním většiny původního německého obyvatelstva věhlas poutního místa upadl v zapomnění. Noví osadníci pohraničí již na tradici nenavázali. V roce 1950 byli během Akce K z redemptoristické koleje vyhnáni také řeholníci a z kláštera se stal domov důchodců. Komunistický režim se snažil zahrnout areál do přísně střeženého hraničního pásma, které do roku 1961 obklopovalo kvůli otevřenému Západnímu Berlínu i hranici s tehdejší NDR.
Chátrající bazilika byla opravena až koncem 70. let 20. století, o což se zasloužil velkou měrou místní duchovní správce Zdeněk Maryška. Tradice poutí nebyla sice nikdy zcela přerušena (přicházeli česky, německy i lužickosrbsky mluvící poutníci), nicméně v komunistické totalitě byla utlumena a začala se postupně obnovovat až po roce 1990. Následně po noční pouti (z 12. na 13. ledna) od 14. do 20. ledna probíhá tzv. oktáv zjevení. V průběhu roku se zde konají česko-německé mše svaté a varhanní koncerty.
Poutní místo Filipov je spravováno duchovními z Rumburku.
Poutní píseň, která se každoročně zpívá při výročí zjevení v němčině a češtině.
Foto: Petr Zatloukal/Člověk a Víra
