Duchovní zamyšlení nad texty z 22. neděle v mezidobí.
„Odplatu dostaneš při vzkříšení spravedlivých“ (Lk 14, 14).
Dlouhodobě jsem unavený. Velmi těžko se mi na něco soustřeďuje. Svou modlitbu bych nikomu nedával za příklad. Fyzicky nedokážu mnoho dělat, přestože se mi po skončení chemoterapie postupně vracejí síly. Možná právě pro tuto mou nemohoucnost mě potěšují myšlenky z Písma, jako je ta výše – dostanu odplatu. I další z dnešních čtení: Dostane se mi pocty. Najdu milost u Boha. (A už jsem ji tisíce krát našel. V nebi zjistím, že to nebyly tisíce, ale miliony…)
Můžu se těšit a jásat před Boží tváří, v radosti se veselit. Přiblížil jsem se k Bohu, k Ježíšovi, ke svatým. Zjevuje mi svá tajemství. Jaké nesmírné milosti dennodenně dostávám! Díky ti, dobrý, milostivý, milosrdný, laskavý, shovívavý Bože!
Bože, sešli zúrodňující déšť a vzpruž naši – tvou ochablou zemi. Znič formalismus a uč nás jásat a radovat se po všechny dny života. Neboť tvé milosrdenství je věčné!
Vždyť pro své chudé si připravil dům v nebesích. Tam na nás čekáš. Ale nejsi pozorovatel, který eviduje naše dobře a špatné skutky, ale milosrdný a laskavý Otec, který je na každém kroku s námi.
Chystáš nám odplatu. Prosím, vzkřís každého z nás jako spravedlivého. I ty, za které se modlíme. I ty, kteří jsou nám blízcí, ale ztratili se. I ty, ve kterých křoví hříchu zapustilo kořeny (Sir 3, 30) – prosíme, najdi pro ně lék.
Bože, tady jsem. Miluji tě. Kdy se uvidíme?
Převzato a přeloženo do češtiny s laskavým svolením autora ze Slovenska. Děkujeme do žilinské diecéze.
